Každý z nás se v životě setkal s nějakou překážkou – někdy jde jen o rozbitý výtah, jindy o nepochopení v práci nebo složitý úřední formulář. Pro lidi se zdravotním postižením jsou však tyto překážky často nejen častější, ale také zásadně ovlivňují jejich možnosti zapojit se do společnosti. A nejde jen o bariéry fyzické. Setkáváme se s institucionálními pravidly, která nerespektují individuální potřeby, s předsudky zakořeněnými v myšlení okolí, ale i s prostředím, které často nevnímáme jako problém, dokud se v něm neocitneme v jiné roli. V tomto článku si společně projdeme čtyři hlavní typy bariér, které mohou lidem se zdravotním postižením komplikovat každodenní život, a na konkrétních případech si ukážeme, jak zásadní je jejich rozpoznání pro hledání cest k větší inkluzi. Připravme se tedy na podrobnější pohled na to, jak jednotlivé typy překážek fungují v praxi.
Hlavní typy bariér: Jak ovlivňují život lidí se zdravotním postižením
Když se zaměříme na příčiny, proč lidé se zdravotním postižením narážejí na obtíže při začleňování do společnosti, zjistíme, že bariéry mají různé podoby a fungují vlastně jako neviditelné zdi. V běžném životě se setkáváme se čtyřmi hlavními kategoriemi těchto překážek: institucionální, postojové, environmentální a sociální. Každá z nich má svůj vlastní způsob, jak může ovlivnit možnosti a práva člověka.
Institucionální bariéry
Institucionální překážky často souvisejí s pravidly a postupy ve firmách, úřadech nebo školách. Představme si například situaci, kdy zaměstnavatel vyžaduje u všech zaměstnanců stejnou pracovní dobu bez ohledu na zdravotní stav. Pro někoho s chronickou bolestí nebo omezenou pohyblivostí je pak těžké vyhovět těmto požadavkům, i když má schopnosti a motivaci. Podobně může administrativní systém vylučovat lidi, kteří potřebují individuální úpravy nebo delší čas na vyřízení úředních záležitostí.
Postojové bariéry
Postojové překážky vznikají především z předsudků, stereotypů a obav, které vůči zdravotně postiženým lidem ve společnosti přetrvávají. Jde například o situace, kdy zaměstnavatel automaticky předpokládá, že uchazeč s tělesným omezením nebude zvládat pracovní tempo, a proto ho raději ani nepozve na pohovor. Takové postoje mohou být stejně omezující jako fyzická překážka ve vstupních dveřích.
Environmentální bariéry
Environmentální bariéry zahrnují zejména fyzické překážky v prostoru, dopravě nebo technologiích. Typickým příkladem je úřad v budově bez výtahu nebo kancelář, která se nachází v patře s úzkým schodištěm. Pro někoho na vozíku nebo s berlemi to znamená, že se k potřebné službě vůbec nedostane. Mezi environmentální překážky patří také nečitelná navigace nebo nevhodně nastavené digitální prostředí, které znemožňuje přístup například lidem s poruchou zraku.
Sociální bariéry
Sociální překážky se projevují v každodenních vztazích, komunikaci a možnostech zapojit se do běžného života. Někdy jde o nedostatek kontaktů, jindy o osamělost způsobenou tím, že okolí neví, jak s člověkem se zdravotním postižením komunikovat nebo ho vnímat jako plnohodnotného partnera. Představme si třeba kolegu, kterého kvůli jeho omezení nikdo nezve na společné akce, protože předpokládáme, že by se necítil dobře, nebo by si aktivity neužil.
Každý z těchto typů bariér ovlivňuje život jinak, ale dohromady vytvářejí síť, která může zásadně omezit práva i příležitosti zdravotně hendikepovaných lidí. Právě pochopení této různorodosti nám pomáhá hledat konkrétní a účinná řešení, která povedou ke skutečně inkluzivnímu prostředí. Bez této znalosti bychom snadno přehlédli některé důležité aspekty problému a řešili jen jeho část.
Institucionální bariéry: Jak předpisy a struktura ovlivňují každodenní život
Institucionální bariéry často vznikají tam, kde pravidla a procesy nevěnují dostatečnou pozornost rozmanitým potřebám lidí se zdravotním postižením. Setkáváme se s tím napříč různými oblastmi – od školství přes státní správu až po zdravotnictví. Tyto překážky se neprojevují pouze v podobě fyzických bariér, ale také v méně viditelných pravidlech a postupech, které mnohdy považujeme za samozřejmé.
Školství: Jednotné testování a přijímací procesy
Ve školách často narazíme na povinné jednotné testování nebo standardizované přijímací řízení. Takový přístup nevychází vstříc dětem a studentům, kteří potřebují individuální podporu nebo úpravu podmínek kvůli svému zdravotnímu stavu. Například uchazeč s poruchou autistického spektra může mít problém zvládnout časově omezené testy v hlučném prostředí. Řešením je nabídnout alternativní způsoby ověřování znalostí, prodloužený čas nebo klidnější místnost. Školy mohou také více zapojit samotné žáky se zdravotním postižením do tvorby pravidel, která se jich týkají.
Úřady: Bariéry v přístupu ke službám
Na úřadech stále přetrvávají postupy, které znesnadňují přístup k důležitým programům a službám. Některé formuláře nejsou dostupné v alternativních formátech, chybí asistence při vyplňování nebo možnost komunikace jiným způsobem než písemně. Pro lidi se zrakovým či sluchovým postižením to znamená zbytečné komplikace. Úřady mohou zlepšit situaci například zavedením elektronických formulářů, které podporují čtečky obrazovky, nebo vyškolením pracovníků, jak efektivně komunikovat s různými skupinami klientů.
Zdravotnictví: Riziko vyloučení z programů
Ve zdravotnictví se lidé se zdravotním postižením mohou setkat s vyloučením z určitých preventivních programů, protože stávající pravidla nepočítají s jejich specifickými potřebami. Například některá vyšetření nejsou přizpůsobená pro osoby s pohybovým omezením nebo kognitivními potížemi. Změna přichází skrze úpravu metodik a zapojení samotných pacientů do přípravy nových služeb. Přístup zaměřený na klienta a flexibilní organizace péče výrazně zlepšují dostupnost a kvalitu služeb.
Systémové úpravy pravidel a aktivní spolupráce se samotnými osobami se zdravotním postižením přinášejí konkrétní řešení těchto bariér. Pokud pravidla tvoříme společně s těmi, kterých se nejvíce dotýkají, můžeme lépe předcházet nechtěnému vyloučení a podporovat skutečně férové prostředí.
Jak stereotypy brání rovnosti a co s tím můžeme dělat
Negativní postoje a zakořeněné stereotypy jsou často tím největším limitem, se kterým se lidé se zdravotním postižením setkávají. Tyto bariéry nevznikají z fyzických překážek, ale z našeho způsobu myšlení. Příkladem může být situace, kdy zaměstnavatel předem předpokládá, že uchazeč s postižením nezvládne běžnou pracovní zátěž. Podobně někteří kolegové přistupují k osobám se zdravotním postižením s přehnanou lítostí nebo obavami, že jim jakákoli spolupráce přinese komplikace. V praxi tak dochází k diskriminaci, která vychází z obav, neznalosti nebo hluboce zakořeněných předsudků.
Typické projevy a jejich dopady
Lítost, strach nebo představa, že podaná ruka je mimořádná laskavost, patří mezi nejčastější projevy postojových bariér. Lidé se zdravotním postižením často slyší věty typu „to je mi líto“ nebo „to bych nezvládl“, které jim dáváme najevo, že jsou vnímáni především skrze své omezení. Výsledkem je vylučování těchto osob z běžného života, ať už jde o práci, vzdělávání nebo společenské aktivity. Přístup vycházející z přesvědčení, že pomoc je něco nadstandardního, místo aby byla vnímána jako samozřejmé právo, přispívá k pocitu méněcennosti a izolace.
Jak stereotypy rozpoznat a překonávat
Překonávání bariér začíná u nás samotných – u schopnosti rozpoznat vlastní předsudky a otevřeně o nich mluvit. Pomáhá v tom například sdílení osobních příběhů. Když slyšíme zkušenosti lidí, kteří navzdory překážkám uspěli ve své profesi nebo komunitě, začneme měnit své vnímání. Můžeme si také všímat situací, kdy někoho automaticky lituje okolí, místo aby mu nabídlo respekt a prostor pro samostatnost. Další cestou je aktivní zapojování osob se zdravotním postižením do rozhodovacích procesů – například při plánování pracovního prostředí nebo komunitních aktivit.
Klíčem je vzdělávání a otevřená komunikace. Pokud se chceme zbavit zakořeněných stereotypů, potřebujeme diskutovat o různých formách postižení a ukazovat, že každý člověk má právo na důstojné zacházení. Osvěta na pracovištích, školách i v médiích přispívá k tomu, že se z pomocných gest stává běžná součást respektující společnosti. Tím vytváříme prostředí, kde se lidé se zdravotním postižením mohou plně zapojit do života a rozhodovat o svých možnostech.
Na závěr je důležité si uvědomit, že změna myšlení je možná – a záleží na každém z nás, jaký prostor dáme respektu a otevřenosti v každodenním životě i práci.
Konkrétní bariéry a úpravy prostředí i komunikace
Fyzické překážky stále představují zásadní problém pro mnohé osoby se zdravotním postižením. Snadno si představíme situaci, kdy chybí bezbariérový vstup do budovy – například schodiště bez nájezdové rampy nebo dveře úzké natolik, že jimi neprojedeme s invalidním vozíkem. Často se setkáváme i s tím, že v interiéru chybí výtah nebo jsou místnosti uspořádané tak, že mezi nimi vedou úzké chodby či prahy. Praktickou úpravou je instalace automatických dveří, přehledného značení a ramp s vhodným sklonem. Dobrou inspirací může být případová studie jedné větší firmy, která zrenovovala své zázemí tak, aby se zaměstnanci na vozíku mohli pohodlně dostat nejen do kanceláře, ale i do kuchyňky nebo na toaletu. Výsledkem byl nejen větší zájem uchazečů se zdravotním omezením, ale i spokojenost stávajících zaměstnanců, kteří tyto úpravy využívají například s kočárky či těžšími břemeny.
Další zásadní oblastí jsou komunikační bariéry. Osoby se zrakovým nebo kognitivním postižením často naráží na to, že běžné informační materiály pro ně nejsou čitelné nebo srozumitelné. Typickým příkladem jsou tištěné dokumenty s malým písmem, nedostatečným kontrastem nebo složitou strukturou textu. Pokud navíc používáme příliš odborný či komplikovaný jazyk, stává se informace těžko pochopitelnou. Praktickou úpravou je tvorba materiálů v jednoduchém jazyce, používání větších a kontrastních fontů či doplnění informací o piktogramy a grafické prvky. Při komunikaci se vyplatí využít digitální nástroje, například audiopopis nebo možnost převodu textu na řeč. Pozitivní změnu zaznamenala například knihovna, která zpřístupnila své katalogy v Braillově písmu i elektronicky, což vedlo k výraznému zvýšení využívání jejích služeb osobami se zrakovým postižením.
Nevhodné pracovní podmínky mohou také zbytečně komplikovat zapojení zdravotně postižených osob do pracovního kolektivu. Může jít o absenci individuálně nastaveného pracovního stolu, nepružnou pracovní dobu nebo hlučné prostředí. Řešením bývá možnost flexibilní pracovní doby, úprava pracovního místa podle potřeb konkrétního zaměstnance či zavedení klidových zón. Takové úpravy přispívají nejen ke zvýšení pracovního komfortu, ale současně podporují zdraví a produktivitu všech zúčastněných.
Praktické úpravy prostředí i komunikačních kanálů nejsou složité ani nákladné, pokud víme, na co se zaměřit. Mnoho z těchto změn přitom zvyšuje komfort pro všechny – nejen pro osoby se zdravotním postižením.
Sociální bariéry a jejich konkrétní dopad na život osob se zdravotním postižením
Prostředí, které vytváříme, často omezuje každodenní možnosti lidí se zdravotním postižením. Mnozí z nás si představují, že hlavní překážkou jsou fyzické limity, ale skutečnost bývá mnohem složitější. Zásadní roli hrají předsudky, nedostatečně přizpůsobené veřejné prostory nebo složitá administrativa. Představme si mladou ženu na vozíku, která chce studovat. Škola bez bezbariérového přístupu pro ni není jen fyzickou překážkou, ale vysílá jasný signál, že tu s její přítomností vlastně nepočítají. Takové zážitky se promítají do všech oblastí života, od vzdělávání až po pracovní trh.
Bezpečí dětí se zdravotním postižením je ohrožené v mnohem větší míře než u jejich vrstevníků. Podle aktuálních výzkumů mají děti s postižením až čtyřikrát vyšší riziko, že zažijí fyzické nebo psychické násilí. Každý z nás si umí představit, jak náročné je bránit se šikaně nebo zneužívání, pokud zároveň zápasíme s komunikačními nebo pohybovými omezeními. Nejde přitom jen o čísla; za každým případem stojí konkrétní příběh dítěte, které se necítí v bezpečí tam, kde by mělo – doma, ve škole nebo v komunitě.
Pracovní příležitosti pod vlivem předsudků
Statistiky ze světa ukazují, že zaměstnanost osob se zdravotním postižením zůstává alarmující nízká. V některých zemích, například v Keni, dosahuje nezaměstnanost v této skupině až neuvěřitelných 80–90 %. Tyto údaje potvrzuje i Factsheet on Disability and Employment. Za těmito čísly jsou konkrétní lidé – například muž po úrazu, který marně hledá práci, přestože má potřebné zkušenosti. Nezaměstnanost přitom nesouvisí s nedostatkem schopností, ale spíš s tím, jak společnost nastavuje podmínky a očekávání.
Sociální překážky a nedostupnost práv
Společenské bariéry brání naplnění základních práv, která garantuje i Listina práv OSN. Často se stává, že osoby se zdravotním postižením mají omezený přístup k rozvojovým programům, vzdělání nebo profesnímu růstu jen kvůli nepochopení, nedostatečné informovanosti nebo administrativním překážkám. Tyto bariéry nevznikají samy od sebe, ale odráží hluboko zakořeněné stereotypy. Pokud chceme něco změnit, musíme začít u sebe – třeba tím, že si uvědomíme konkrétní dopady těchto předsudků na život jednotlivců a posílíme motivaci ke změně v našich firmách, školách nebo komunitách.
Čísla a příběhy jasně ukazují, že odstranění sociálních bariér je zásadní pro bezpečí, důstojnost i uplatnění osob se zdravotním postižením. Každý krok směrem k otevřenější společnosti má smysl a přináší konkrétní zlepšení do života mnoha lidí.
Proč odstraňování bariér dává smysl a co může udělat každý z nás
Porozumění konkrétním překážkám je zásadní pro hledání efektivních řešení. Když víme, jaké bariéry lidé se zdravotním hendikepem skutečně zažívají, dokážeme daleko lépe přijít s konkrétními kroky, jak tyto překážky odstranit. Nejde jen o fyzické bariéry, jako jsou schody nebo chybějící výtahy. Často narážíme i na méně viditelné překážky – například neinformovanost, předsudky nebo složité administrativní procesy. Když se pustíme do mapování těchto bariér, otevíráme si cestu k jejich systematickému řešení. Tento přístup pomáhá nejen lidem se zdravotním postižením, ale zvyšuje komfort a dostupnost prostředí pro všechny.
Odstraňování bariér je klíčem k tomu, aby každý mohl rozvíjet svůj potenciál a využívat svá práva. Pokud odstraníme omezení, která brání lidem se zdravotním postižením v běžném životě, umožníme jim aktivně se zapojit do společnosti. Získají tak nejen větší nezávislost, ale také možnost naplno využít své schopnosti v práci, vzdělávání nebo v komunitním životě. Pro zaměstnavatele to znamená širší výběr talentů a nové pohledy na řešení problémů. Pro pečující osoby zase větší podporu a méně stresu v každodenním fungování. Každý z nás tak může být součástí pozitivní změny, která má konkrétní dopad na životy tisíců lidí.
Vytváření obsahového hubu, který přináší osvětu o bariérách, je důležitým krokem k větší inkluzi. Když sdílíme zkušenosti, informace a příklady dobré praxe, pomáháme bourat stereotypy a zvyšovat povědomí o tom, s čím se lidé s hendikepem potýkají. Obsahový hub funguje jako místo, kde najdeme podněty, inspiraci i praktické rady pro odstraňování bariér v různých oblastech života. Může spojovat zaměstnavatele, zájemce o práci, pečující i samotné osoby se zdravotním postižením. Díky tomu vzniká prostor pro sdílení zkušeností, spolupráci a konkrétní kroky směrem k otevřenější společnosti.
Jak můžeme přispět k větší inkluzi
Každý z nás má možnost ovlivnit prostředí kolem sebe. Stačí otevřenost, ochota naslouchat a chuť měnit věci k lepšímu. Můžeme začít třeba tím, že se seznámíme s konkrétními překážkami, podpoříme iniciativy zaměřené na inkluzi, nebo se zapojíme do tvorby či sdílení obsahového hubu. Každý krok směrem k odstranění bariér má smysl – i malá změna může znamenat zásadní rozdíl v životě někoho jiného. Společně dokážeme vytvořit prostředí, kde opravdu každý dostává příležitost rozvíjet svůj potenciál naplno.
Klíčové otázky k bariérám osob se zdravotním postižením
Jaké jsou hlavní typy bariér, se kterými se osoby se zdravotním postižením setkávají?
V každodenním životě rozlišujeme čtyři hlavní typy bariér: institucionální, postojové, environmentální a sociální. Institucionální překážky souvisejí s nastavením pravidel a procesů v organizacích či institucích. Postojové bariéry vyplývají ze stereotypů a předsudků v myšlení okolí. Environmentální se týkají fyzických nebo digitálních překážek v prostoru a technologiích. Sociální překážky vznikají v mezilidských vztazích, komunikaci a možnostech zapojit se do života společnosti.
Každý typ bariér ovlivňuje možnosti osob se zdravotním postižením jiným způsobem, ale všechny dohromady vytvářejí síť, která může zásadně omezit jejich zapojení, práva i příležitosti.
Proč jsou postojové bariéry často zásadnější než ty fyzické?
Postojové bariéry vycházejí z hluboce zakořeněných stereotypů, předsudků a obav, které mohou být méně viditelné, ale mají zásadní dopad na každodenní život osob se zdravotním postižením. Přístup okolí často ovlivňuje, zda budou mít lidé s hendikepem možnost účastnit se pracovního života, vzdělávání či společenských aktivit.
Negativní postoje mohou vést k vyloučení, diskriminaci a pocitu izolace – i když jsou například fyzické podmínky již přizpůsobené. Otevřená komunikace a vzdělávání pomáhají tyto bariéry rozpoznat a měnit.
Jak mohou zaměstnavatelé a instituce konkrétně odstraňovat bariéry?
Zaměstnavatelé a instituce mohou přispět k odstraňování bariér úpravou pravidel, pracovního prostředí i komunikace podle potřeb konkrétních osob. Praktické kroky zahrnují například flexibilní pracovní dobu, možnost individuálních úprav pracovního místa, zpřístupnění informací v různých formátech nebo školení zaměstnanců v oblasti inkluze a komunikace.
Důležitý je také dialog se samotnými osobami se zdravotním postižením – jejich zkušenosti a podněty pomáhají tvořit efektivní a smysluplná řešení, která vedou k větší otevřenosti a spravedlivému přístupu v každé organizaci.
Jak může obsahový hub pomoci při bourání bariér?
Obsahový hub slouží jako centrální zdroj informací, zkušeností a příkladů dobré praxe. Přináší osvětu o různých typech bariér a nabízí inspiraci i konkrétní rady pro zaměstnavatele, osoby se zdravotním postižením i pečující. Díky sdílení zkušeností a spolupráci vzniká prostor pro otevřenou diskusi a efektivní řešení překážek.
Tímto způsobem obsahový hub pomáhá bourat stereotypy, zvyšuje povědomí o skutečných potřebách a podporuje vznik inkluzivního prostředí, kde každý dostává příležitost rozvíjet svůj potenciál.
Jakými kroky může každý z nás přispět k větší inkluzi?
Každý z nás může začít tím, že bude naslouchat zkušenostem osob se zdravotním postižením a aktivně se zajímat o překážky, které zažívají. Podpora inkluzivních iniciativ, sdílení informací a ochota upravovat prostředí či komunikaci podle potřeb druhých jsou konkrétními kroky, které mají skutečný dopad.
Otevřenost, respekt a snaha měnit věci k lepšímu znamenají, že prostředí kolem nás bude přístupnější a přívětivější pro všechny bez rozdílu.
Bariéry nejsou neměnné: shrnutí toho podstatného
V průběhu článku jsme si ukázali, že bariéry, které brání osobám se zdravotním postižením v plném zapojení do společnosti, mají mnoho podob – od institucionálních pravidel přes stereotypy až po konkrétní fyzické a sociální překážky. Každý z těchto faktorů může zásadně ovlivnit možnosti, práva a kvalitu života těchto osob.
Jasně se ukazuje, že:
Odstraňování bariér začíná pochopením jejich skutečné povahy a dopadů.
Praktické úpravy pracovního prostředí, pravidel i komunikačních kanálů jsou dostupné a přínosné pro všechny.
Klíčovou roli hraje změna postojů a otevřená spolupráce mezi zaměstnavateli, institucemi a samotnými osobami se zdravotním postižením.
Obsahový hub je důležitým nástrojem pro šíření osvěty, sdílení zkušeností a inspiraci k pozitivním změnám.
Každý z nás může aktivně ovlivnit, zda bude prostředí kolem nás skutečně inkluzivní. I drobné úpravy a změny v přístupu mohou znamenat zásadní rozdíl v životě někoho jiného. Společně tak vytváříme prostředí, kde má každý šanci naplno rozvinout svůj potenciál a využít svá práva.
